změna je život.

7. listopadu 2018 v 21:32 | Š. |  #tématýdne
S radostí se chopím mého prvního Tématu týdne tady na blog.cz.

Mám dojem, že mám k tomu co říct.

Poslední dobou jsem přemýšlela nad něčím opravdu zásadním. Nebudu zacházet do detailů, avšak hlavní myšlenkou není jen "změna je život", ale také "kdo, nebo co ti brání ve štěstí".

Pokud nezvednu laťku své tolerance, změna nastane velice brzy. Proplouváme totiž životem a snažíme se po letech přijít na to, proč jsme vlastně občas tak nešťastní a co je vlastně to toxické cosi, co způsobuje naše chmury. Časem přijdeme na to, že to může být nejen něco, ale také někdo - někdo nám velice blízký. Může to být naše rodina. Může to být někdo, kdo nám dal život. Co když nám ale někdo jiný řekne "je to pořád tvá rodina". Znamená to, že si toho toxického kohosi máme pořád držet u těla? I přesto, že jen pár slovy dokáže ublížit a naprosto mu nedochází důsledky jeho či jejího chování? Můžeme se pokusit o změnu a třeba toho člověka malými krůčky vést k jakémusi prozření, ale lidé jsou různí a pokud vás děli generace či dvě, tak lze jen těžko předvídat výsledky takového snažení.

Ale změna je prý život. Pro nás oba. Nějak to dopadne. Jsem si jistá tím, že tu nejsme jen proto, abychom se trápili. Musíme myslet i na sebe samé a především na naše duševní zdraví. Ctím si obětavosti, ale do jaké míry?

Vzpomněla jsem si na text k songu 'Jump On My Shoulders' od AWOLNATION. Opravdu, nikdo neřekl, že to bude snadné.

Seriously...It's not supposed to be easy...
that's why it feels so fucking good.
Jump on my shoulders, yeah.

 

bloguji?!

7. listopadu 2018 v 20:29 | Š. |  teď mluvím vážně!
Po více jak 8 letech jsem zpět na blog.cz! Vracím se na tuto platformu a k blogování jako takovému jednak z toho důvodu, že jsem se za ta léta pořád nenaučila vytvářet vlastní webové stránky (ale zvládnu dát dohromady kód klikací ikonky!). A i přesto, že má tato platforma i po letech ty stejné mouchy, vzpomínám si, že se zde dala nalézt skvělá komunita.

Přestala jsem blogovat během střední školy. Myslím, že někdy v té době začala má fáze uzavřenosti. Už si nevzpomínám, zdali nebylo o čem psát, nebo zdali jsem měla pocit, že nikoho nezajímá můj názor, ale bylo jasné, že je na čase s tím přestat. Vytvářela jsem fanstránky svých oblíbených kapel, psala příběhy a dokonce jsem měla jisté ambice v oblasti žurnalistiky. Ale to všechno šlo stranou.

Nyní, téměř u konce působení na vysoké škole mám chuť se opět otevřít a přijít snad s něčím užitečným. Blog však zatím nesdílím mezi své přátelé - ještě nevím, kam tento blog vlastně povede. Ale dle připraveného menu to může být celkem zábava.

Chci sdílet své fotografie, zajímavé střípky internetu, mou pisálkovskou tvorbu, recepty, myšlenky a třeba i semtam požádat o radu. Ale je toho mnohem víc.

Nemám moc ráda seznamovačky, kdy lidé sedí v kruhu a každé o sobě postupně musí něco říct. A proto se mi nechce psát o mně. Taky si nepamatuji jména.

Stay tuned.

Díky i za jednoho čtenáře.

x


Kam dál

Reklama